Zpravodajství z Frenštátu pod Radhoštěm

Na Valašsku působí v současné době více než sedm desítek folklórních souborů. Ty frenštátské se včera představily ve Valašském muzeu v přírodě. Multimediální pořad Valašsko a jeho muzikanti byl věnován zejména sběratelům písní a tanců, bez kterých by se mnohé lidové tradice nedochovaly.

V neděli 8. července patřila Janíkova stodola Dřevěného městečka v rožnovském skanzenu frenštátskému folklóru. Ten tady reprezentoval Valašský soubor písní a tanců z Trojanovic a soubor Sedmikvítek z Frenštátu pod Radhoštěm.  “Radhošť založil můj děda a moji předkové v roce 1950, takže tady už je to dlouhodobá tradice tohoto souboru a Sedmikvítek oslavil před dvěma lety své třicátiny, takže je o něco mladší, ale těch 30 let pracuje nepřetržitě s dětmi a mládeží,” uvedla Jana Šamánková, spoluautorka pořadu a vedoucí souboru Sedmikvítek.

 

Sběratelství písní a tanců na Valašsku se už v 80. letech 19. století věnoval Leoš Janáček. Na něj pak navázala celá řada nadšenců, kteří zapisovali odposlechnuté melodie přímo na papír do notového záznamu. Jedním z pokračovatelů této tradice je i Radomír Golas, autor několika sbírek a desek s písněmi a koledami: “Nejvíc si cením Valašské vánoční pastýřské hry, protože ta se provozovala nejvíc ve Frenštátě a upadla by v zapomenutí, kdybych kdysi nezapsal melodii od švagra, který ji prováděl,” říká. “My máme ve folklóru takové nepsané pravidlo, že vždycky chceme předstvit ten tanec v podobě, v jaké byl zapsaný a pak ho choreograficky rozpracujeme,” dodala Jana Šamánková.

Původní točivé tance byly časem vytlačeny krokově zajímavějšími tanci figurálními. V Trojanovicích se ale podařilo zapsat točivý tanec ve ¾ rytmu zvaný starodávný. Tím se frenštátští folkloristé s rožnovským publikem rozloučili.

 

-jur-